Korthalsův grifon - všestranný lovec s duší medvídka

Zdravím všechny milovníky psů, jmenuju se Miroslav, jsem myslivec a už skoro 18 let chovám a cvičím korthalsovy grifony. Mám mysliveckou chatu na Vysočině a momentálně žiju se třemi těmito hrubosrstými parťáky – osmiroční Ctirada (jo, dávám jim staročeská jména), čtyřletá Božena a dvouletý Mojmír jsou moje smečka a rodina v jednom. Korthalsové jsou moje životní láska a rád bych se s vámi podělil o zkušenosti s tímto skvělým, i když u nás stále poměrně vzácným plemenem.

Proč zrovna korthalsův grifon?

K tomuhle psímu plemeni jsem se dostal vlastně náhodou. Původně jsem měl německé drátosrsté ohaře, ale na jedné výstavě ve Francii jsem viděl korthalsova grifona při práci a byl jsem naprosto okouzlen. Ten pes pracoval v hustém ostružiní jako buldozer, pak skočil do ledové vody, přinesl postřelenou kachnu a za chvíli klidně ležel u nohou svého pána. Tehdy jsem si řekl – tohle je pes pro mě.

A nelituju. Za ta léta jsem měl možnost porovnat spoustu ohařů a musím říct, že korthals je podle mě nejuniverzálnější lovecký pes, jakého jsem kdy potkal. Je to kombajn v psí podobě – zvládne pole, les, vodu, a navíc je to parťák do rodiny.

"Když mi kamarádi myslivci říkají, že mají psa specializovaného na tohle nebo tamto, jen se usmívám. Můj Ctirad zvládne všechno od bažantů přes divoká prasata až po kachny. A pak večer leží u krbu a nechá se drbat na břiše jako štěně."

Povaha, která vás dostane

Co dělá korthalsova grifona výjimečným, je kombinace lovecké vášně a rodinné pohody. Tohle plemeno má takový přepínač – v lese je to neúnavný pracant, doma klidný pohodář.

Moji grifoni jsou extrémně fixovaní na rodinu. Božena mi doslova leží u nohou, i když píšu tenhle článek. Jsou to velcí mazeliči, což někoho může u loveckého psa překvapit. Ale já to miluju – po náročném dni v lese není nic lepšího než večer s grifonem stočeným u nohou.

Co mě na nich baví:

- Mají smysl pro humor. Fakt. Mojmír mi rád "krade" věci a pak je hrdě nosí po domě, dokud ho nepochválím za ten skvělý úlovek.

- Jsou samostatní, ale ne tvrdohlaví. Dokážou samostatně myslet při lovu, ale zároveň naslouchají a spolupracují.

- Mají štěněčí povahu i v dospělosti. Mojí Boženě jsou čtyři roky a pořád si hraje jako blázen.

- Jsou neuvěřitelně odolní. Počasí, které by odradilo jiné psy, je pro ně výzva. Moji grifoni milují sníh, déšť, bláto... zkrátka čím horší podmínky, tím větší nadšení.

"Loni v zimě jsme byli na lovu kachen. Minus deset, zamrzlý rybník s několika volnými oky. Můj kamarád musel svého labradora po dvou hodinách zabalit. Božena se v tu dobu právě rozhodla, že je ideální čas na další plavání v ledové vodě. Pak se otřepala, jako by se nechumelilo, a pokračovala v práci."

Výcvik a výchova – výzva pro trpělivé

Teď trochu prakticky – výcvik korthalsova grifona vyžaduje trpělivost a pochopení. Tohle nejsou psi pro lidi, kteří chtějí okamžité výsledky nebo preferují tvrdé metody.

Podle mých zkušeností jsou korthalsové poměrně pozdně dospívající. Plná dospělost přichází až kolem čtvrtého roku života, což znamená, že i tříletý pes může mít chvíle, kdy se chová jako štěně. S tím musíte počítat a neztratit trpělivost.

Co funguje při výcviku:

1. Důslednost bez tvrdosti. Korthalsové mají citlivou povahu a na hrubost reagují tím, že se uzavřou. Naopak pozitivní motivace dělá zázraky.

2. Kratší, ale častější tréninky. Raději 10 minut 3x denně než hodina v kuse. Udržíte tak jejich pozornost a nadšení.

3. Propojení s lovem. Cvičení, které má souvislost s přirozenými loveckými instinkty, se učí mnohem rychleji. Třeba aport - ten mají v krvi.

4. Trpělivost u vody. Korthalsové obvykle milují vodu, ale někteří mladí psi mohou být zpočátku nejistí. Nikdy je nenuťte skočit do vody násilím - stačí čas a příklad jiného psa.

Co se týče výchovy - už od štěněte vedu své psy k tomu, aby respektovali základní pravidla doma i v lese. Základ je naučit je přivolání - na to kladu extrémní důraz. Grifon s dobrým přivoláním může mít mnohem víc svobody při lovu i na procházkách.

"Můj první korthals, Bořivoj, měl zpočátku problém s přivoláním, když zachytil stopu zajíce. Týdny jsme trénovali s dlouhým vodítkem, postupně jsem přecházel na elektronický výcvikový obojek (jen vibrační mód!) a nakonec jsem měl psa, který se zastavil a otočil na poloviční písknutí, i když byl 200 metrů daleko. Ta investice času se mnohonásobně vrátila v podobě důvěry a svobody, kterou pak měl."

Využití pro lov - všestranný talent

Jako myslivec musím říct, že korthalsův grifon je všestranný lovec par excellence. Je to plemeno, které dokáže:

- Vystavovat pernatou zvěř s naprostou precizností

- Aportovat z vody i souše za jakéhokoliv počasí

- Sledovat a hlásit stopu spárkaté zvěře

- Dohledávat postřelenou zvěř i v těžkém terénu

- Pracovat v houštinách, kde by jiní ohaři měli problém

Moje zkušenost je, že korthalsové excelují zejména v náročných podmínkách. Na upravených polích se možná nevyrovnají anglickým ohařům v rychlosti, ale hoďte je do mokřadů, hustého lesa nebo ostružiní a tam nemají konkurenci.

Jejich srst je naprosto funkční - poskytuje ochranu proti vodě, chladu i trní. Po lovu v ostružiní mám já poškrábané ruce až po lokty, zatímco Ctirad nemá ani škrábanec. A hustý vous a obočí jim poskytuje ochranu očí v husté vegetaci.

Co mě vždycky fascinovalo, je jejich způsob práce s nosem. Na rozdíl od některých jiných ohařů, kteří běží s nosem u země, korthalsové častěji využívají vzdušné proudy. Často vidím Boženu, jak zpomalí, zvedne hlavu a "filtruje" vzduch, aby zachytila sebemenší pach zvěře.

"Loni na podzim jsme s kamarády hledali postřeleného daňka. Jejich psi (dva němečtí krátkosrstí ohaři a jeden výmarský) běhali po lese bez výsledku. Pak jsem pustil Ctirada, který se rozvážně rozešel, po chvíli zachytil stopu, sledoval ji asi 500 metrů přes hustý mlází a nakonec našel uhynulého daňka. To není náhoda - takhle pracuje pokaždé. Systematicky, s rozmyslem, efektivně."

Život s korthalsem - praktické zkušenosti

Tohle plemeno není pro každého, a podle mě je dobré vědět, do čeho jdete, pokud o něm uvažujete. Život s korthalsovým grifonem má svá specifika:

1. Srst vyžaduje pozornost. Není náročná na údržbu, ale potřebuje pravidelné vyčesávání (1-2x týdně) a občasný střih/trimování. Já své psy 2x ročně ručně trimuji, aby se srst obnovila a udržela funkčnost.

2. Vousy = voda všude. Po každém napití máte na podlaze menší rybník. A když se vrátí z procházky v dešti, celá kuchyň je jako po průtrži mračen. Už jsem si zvykl mít všude ručníky.

3. Milují blízkost rodiny. Tohle nejsou psi do kotce. Moji tři grifoni jsou celý den se mnou, spí v domě (ano, i když jsou mokří a zablácení) a jsou součástí každodenního života.

4. Potřebují pohyb a duševní stimulaci. Korthalsové se spokojí i s méně pohybu než třeba border kolie, ale potřebují kvalitní, smysluplnou aktivitu. Ideálně v lese, kde mohou využít čich a lovecké instinkty.

5. Jsou to "lepící" psi. Vždycky jsou tam, kde jste vy. Na záchodě, v kuchyni, na zahradě... Osobní prostor? Co to je?

"Kamarád se mě ptal, jestli moji psi za mnou chodí i do koupelny. Odpověděl jsem, že ne - oni tam jsou dřív než já a čekají, až dorazím."

Zdraví - na co si dát pozor

Z mé zkušenosti jsou korthalsové odolní a zdraví psi, ale existují určité věci, na které je dobré dávat pozor:

1. Dysplazie kyčelního kloubu - jako u většiny středně velkých plemen, i zde se může vyskytnout. Všechny moje chovné psy testuji.

2. Oči - občas se může vyskytnout entropium (zatočení víčka dovnitř). Také hustá srst kolem očí vyžaduje občasnou kontrolu a případné zastřižení.

3. Uši - díky převislým ušním boltcům a lásce k vodě jsou náchylnější k ušním infekcím. Po každém plavání uši kontroluju a vysouším.

4. Torze žaludku - jako mnoho plemen s hlubokým hrudníkem mohou být korthalsové náchylní k tomuto život ohrožujícímu stavu. Proto krmím 2x denně menšími dávkami a po jídle omezuju aktivitu.

Průměrná délka života je kolem 12-14 let, ale měl jsem fenku, která se v relativně dobré kondici dožila 16 let, což považuju za důkaz dobrého genetického základu plemene.

Výživa a péče

Krmení aktivního loveckého psa vyžaduje kvalitní stravu. Moji psi dostávají prémiové granule pro aktivní psy, doplněné o syrové maso 2-3x týdně a občas vařenou zeleninu. V lovecké sezóně zvyšuju dávky a přidávám více masa a tuku, protože jejich spotřeba energie je enormní.

Co se týče péče o srst, jak jsem zmínil, není tak náročná, jak by se mohlo zdát. Pravidelné vyčesávání, občasné stříhání nebo trimování a kontrola po návratu z terénu jsou základ.

Jedna věc, na kterou bych chtěl upozornit - vousy a chlupy mezi polštářky tlapek. Tam se často zachytávají různé nečistoty nebo bodláky, které mohou způsobit problémy. Proto po každé procházce v přírodě kontroluju tlapky a v zimě odstraňuju sníh a led, který se tam rád zachytává.

"V zimě, když napadne sníh, se mezi prsty mých psů tvoří ledové koule. Naučil jsem se nosit v kapse malou lahvičku s roztokem vody a lihu, který rozpouští led a zároveň chrání kůži. Takové drobnosti dělají velký rozdíl v komfortu psa."

Pro koho je korthalsův grifon vhodný?

Po letech zkušeností s tímto plemenem mám docela jasnou představu o tom, pro koho je a pro koho není vhodný:

Je ideální pro:

1. Aktivní myslivce, kteří ocení všestranného loveckého psa

2. Aktivní rodiny žijící spíše na venkově, s dostatkem času na pohyb a výcvik

3. Trpělivé majitele, kteří dokážou být důslední, ale jemní

4. Lidi, kterým nevadí trocha nepořádku - bláto, voda, chlupy...

5. Ty, kdo hledají oddaného parťáka na dalších 12-14 let

Není vhodný pro:

1. Městské byty bez častého přístupu do přírody

2. Velmi vytížené lidi s minimem času na procházky a výcvik

3. Perfekcionisty lpící na dokonalé čistotě v domácnosti

4. Chovatele preferující okamžitou poslušnost a rychlé výsledky výcviku

Kde sehnat štěně?

Korthalsův grifon je u nás stále relativně vzácné plemeno. V České republice je jen několik chovatelských stanic, které se tomuto plemeni věnují, a ročně se narodí jen pár vrhů.

Pokud uvažujete o pořízení štěněte, připravte se na čekání. Často jsou vrhy rezervované dlouho dopředu, zejména u osvědčených chovatelů. Já sám mám obvykle pořadník zájemců a na štěně se čeká i přes rok.

Alternativou může být import ze zahraničí, především z Francie, kde je plemeno rozšířenější. Tady bych ale doporučoval osobní návštěvu a důkladné ověření chovatele, což může být časově i finančně náročné.

"Když jsem hledal svou současnou chovnou fenku, objezdil jsem tři chovatele v Česku a dva ve Francii. Nakonec jsem si vybral štěně z české chovatelské stanice, kde jsem viděl oba rodiče při práci i v domácím prostředí. Ta investice času se vyplatila - Božena je přesně takový pes, jakého jsem chtěl."

Závěrem - proč miluji toto plemeno

Po skoro dvou dekádách s korthalsovými grifony jsem přesvědčený, že pro správného člověka je to dokonalý pes. Kombinuje pracovní schopnosti špičkového loveckého psa s oddaností a přítulností rodinného společníka.

Je to pes, který vás rozesměje svými šibalskými kousky, dojme oddaností a ohromí pracovními schopnostmi. Je to parťák, kterému můžete věřit v lese i doma.

Zároveň to není pes pro každého a jsem rád, že zůstává relativně vzácným plemenem. Díky tomu si zachovává své jedinečné vlastnosti a není ohrožen nadměrným šlechtěním pro výstavní účely, které bohužel postihlo mnoho jiných pracovních plemen.

Pokud hledáte aktivního, věrného a všestranného psa s charakterem, který vás nikdy nepřestane překvapovat, korthalsův grifon by mohl být tou pravou volbou. Jen buďte připraveni, že váš život už nikdy nebude stejný - bude plný bláta, chlupů, mokrých vousů a bezpodmínečné lásky.

"Kamarád mi jednou řekl větu, která dokonale vystihuje život s korthalsem: 'Každý den se kvůli němu zlobím, a každý večer si nedokážu představit život bez něj.' Za mě je to přesně ono - život s těmito psy není vždycky jednoduchý, ale je vždycky naplňující."